Maturák
Maturitní ples naší slavné 4.A se konal 2. prosince 2006. Po dlouhých hádkách a nesvárech jsme se konečně dohodli na datumu, místě konání, na stylu a dokonce i na tom, jestli budeme mít ples sami nebo s klukama. To víte, byli jsme třída plná holek a v takovém případě je hrozně těžké se domluvit na sebemenší maličkosti. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Většina z nás souhlasila, že budeme mít ples ve stylu růžového pantera, takže naše šaty budou mít barevnou kombinaci růžové a černé. Jenže spokojenost nebyla úplná. Někteří reptali, že nesnáší růžovou, druzí namítali, že pokud se většina třídy navleče do černé, nebude to maturák, ale velmi slavnostní pohřeb. Naštěstí se ale tento plán nezměnil, jelikož si myslím, že by došlo k totálnímu rozpadu už takhle rozvrácené třídy. A tak studentky čtvrtého ročníku veřejnosprávní činnosti začali shánět svoje vlastní švadleny (většinou na poslední chvíli), protože chudší část naší třídy nesouhlasila s tím, že šaty budou ušity v salonu, za jejich půjčení se zaplatí hříšné peníze a po plese se vrátí na místo vzniku. Tímto bych chtěla poděkovat Ivetky babičce, která se mnou měla trpělivost :-D a šaty mi ušila opravdu hezky.
Aby ale náš maturák stál opravdu za to, museli jsme také nacvičit stylové předtančení a pokud možno vtipné půlnoční překvapení. Takže jsme nejdříve 2 dny v týdnu a posléze 1, docházeli na nácviky. Bylo to hodně náročné, protože nás bylo přibližně 60 a naší vedoucí hodinu co hodinu praskaly nervy. Po dohadování se typu "bude zvedačka - nebude zvedačka" a "červená nebo bílá růže" jsme ale předtančení ve stylu růžového pantera úspěšně dokončili . Půlnoční překvapení jsme pak dali dohromady při hodinách tělocviku, to ale jen díky panu hodnému učiteli Kalistovi, který nás nechal na pokoji a také díky Barče Podešvů, která to půlnočko vymyslela.
Abych se ale vrátila k samotnému večeru. Když jsem přišla do domu hrůzy (s taškou a koštětem), většina z nás už seděla v šatně. Naposledy jsme potom nacvičovali....fotili se v prázdném sále. Před předtančením jsem se snažila sníst kousek pizzy, kterou nám nějaký dobrý člověk doručil až pod nos, ale moc mi to nešlo...prostě byly to nervy. Přestože jsem si říkala, jak to bude strašný až něco zkazim, jsem si předtančení užila. Sice nám asi dvakrát nebo třikrát vypadla hudba (špatně vypálené CD), ale bylo vidět, že publikum se baví. A to bylo pro nás v tuto chvíli nejdůležitější. Nemůžu teda říct, že na našem maturáku fungovalo všechno tak, jak jsme si představovali, ale myslím, že si tam každý díky tomu užil spostu legrace.
:-)
(Jary, 13. 8. 2007 12:53)